Můj lysohlávkový bad trip

Ahoj. Chtěl bych se podělit o včerejší bad trip, který málem skončil sebevraždou...

Všechny moje houbové výlety dopadli vždy dobře. Dobrá nálada, smích. Zkrátka vše, tak jak má být. Včera to bylo ale jinak.

Lupnul jsem třicet sušených hub, pro mě to není velké množství. Očekával jsem pohodový, lehce zvládnutelný trípek. Opak byl ale pravdou.

Po asi půl hodině začaly hubky najíždět, ale tak divně. Po hodině se mi jaksi začalo zatmavovat před očima. Pocit, jako že to se mnou zachvíli sekne. Opravdu mi nebylo dobře.

Asi měsíc dozadu jsem udělal strašnou blbost. Z plechovky pepsi coly jsem hulil trávu. Udělájí se malé dirky na boku, tam se dá tráva a pak se to přes "picí dirku" šlukuje. Proč to píšu? No nedávno jsem zjistil, že ta plechovka není jen kov. Bohůžel je zevnitř plastová vrsta :)) Takže jsem do plných plic šlukoval spálený plast. Paráda.

Od té doby mi vrtá v hlavě červík, že možná brzy dostanu rakovinu plic. No a znáte to, trip X krát dokáže "zvětšit" negativní, i pozitivní myšlenky co člověka trápí. Vsugeroval jsem si, že tu rakovinu už možná mám (poslední dobou mě trápí výdechová dušnost a pachuť v puse, takže to taky moc nepomohlo, když jsem si začalo blbě dýchat během tripu) a pak to začlo...

Řekl jsem si, tak a teď jdu skočit pod vlak. Hodně zajímavé bylo to, že hned potom, co jsem dořekl tu větu, jsem se podíval na mobil a bylo 23:23. Tzv. Andělské číslo. Tato čísla se mi zobrazují poslední měsíc celkem často. Jak jsem to uviděl, řekl jsem si, že je to znamení, že dnes mám zemřít... Znamení od samotného vesmíru :) Najednou jsem měl pocit, že po smrti to nekončí, a že to tak má být. To mě hodně namotivovalo.

Vyšel jsem z bytu před barák, jenže nejbližší trať je asi 40 minut cesty pěšky. Tak jsem mě napadlo že vylezu na střechu (menší panelák) a bude klid. Jenže jsem úplně nechtěl abych se třeba šíleně zrakvil a umíral dlouhé hodiny v nemocnici.

Tak jsem se vydal na cestu ke trati. Jako naschvál jsem zrovna procházel kolem baru, kde se venku prali nějací týpci. Šel jsem kousek dál a někdo na mě začal pořvávat. Zrychlil jsem krok a najednou mi to všechno začalo zapadat do sebe. Všichni se proti mě spikli.

Cesta byla opravdu nekonečná. Přišlo mi, že už jdu hodinu, a zatím jsem se skoro neposunul. Najednou vidím asi šestičlenou partičku kluků. Říkám si, k*rva, teď mě zmlátí... Tak jsem odbočil na vedlejší cestu.

Cesta vedla lesem, kterým tekl celkem hluboký potok. Najednou se mi začali vybavovat všechny dokumenty o vradách a vrazích, které tak rád sleduju :)) Říkal jsem si. Tak a teď na mě vyskočí vrah a pěkně se na mě vyřádí.

Les v noci. Samozřejmě že všude byl trochu nějaký pohyb. Zvířátka... Jenže to mojí paranoie moc nepomohlo. Pak se stala ještě další hodně zajímavá věc. Měl jsem pocit, že dnes bude ten den, kdy se všem lidem zúročí všechny hříchy světa. Měl jsem šílený pocit, že dnes se stane všem něco strašného. Podíval jsem se na instagram. Rozhodl jsem se, že projedu stories lidí co sleduju. Přísahám, že ze všech asi 30 stories, žádná nebyla novější než hodiny. To jsem si řekl, že už jsou teda asi po smrti nebo co. Opravdu velmi divná věc. Nevím kestli to byla halucinace (?)

Rozhodl jsem se tedy, že se zkrátka utopím. Skočil jsem do toho potoka a připravoval se na to, že ponořím hlavu pod vodu a z plných plic se nadechnu. Jenže potok byl šíleně ledový a já se zabořil do bahna. Tahle verze tedy taky neklapla a celý mokrý anod bahna jsem se vydal ke trati...

Už jsem byl asi 500m blízko, jenže pak jsem potkal týpka, co chtěl cígo. Dal jsem mu ho, on mi moc poděkoval a vnutil mi deset korun, i když jsem je nechtěl :D Pak mi to docvaklo. On to byl "jen" bad trip. Opravdu šílený, hororový badtrip. Neuvěřitelné jsou ale ty situace co se stali. Třeba ta rvačku. Rvačku jsem viděl poprvé v životě...

Takže nakonec happy end. Přísahám ale, že kdybych měl trať jen o kousek blíž, dnes už tady nejsem.

Dávejte na sebe pozor. Tenhle trip mě ve výsledku posunul dál a dá se říct, že za něj děkuju. Každá vteřina je vzácná.