Sousedova tráva je vždy zelenější

Jako student jsem bydlel v bytě 15m2 (pronájem). Normální byt jsem si nemohl dovolit a do spolubydlení jsem nechtěl jít. Hned jak jsem začal vydělávat, tak jsem koupil malou garsonku na hypotéku a myslel si, že budu nejvíce šťastnej (byt 40m2). Trošku mě mrzelo, že jsem nekoupil 2kk, ale nemohl bych si to už dovolit.

Samozřejmě po pár letech mě dostihla realita bydlení v garsonce (je max pro dva). Začal jsem řešit větší byt, ve kterým už bych byl vážně šťastný.

Nakonec jsem koupil byt na nesmyslně vysokou cenu, který ale má všechno co od bytu člověk může chtít. Prostě dokonalý byt. Soused teď ale začal prodávat ten jeho (větší byt, větší terasa, lepší parkovací stání,lepší výhled atd.).

Moje první myšlenka hned byla, že ten jeho byt bych hrozně jednou chtěl. Na druhou stranu on se stěhuje do lepšího s myšlenkou, že tam už to pro něj bude ideální. Je mi jasné, že tohle nemá konce.

Máte to s něčím podobně? Povýšení, auto, dovolená...?